V roce 1955 proběhl biologický pokus o křížení německého ovčáka (NO) a karpatského vlka v chovatelských stanicích pohraniční stráže (PS) v tehdejší ČSR. Cílem tohoto přechodu bylo získat služební psy pro potřeby československé pohraniční stráže. Předpokládalo se, že „přilitím“ vlčí krve do krve NO se u psů dosáhne vyšší odolnosti, vytrvalosti a ostražitosti potřebné k zabezpečení západní hranice tehdejší ČSR. Experiment byl zaměřen na identifikaci některých otázek mezidruhového křížení z biologického hlediska, z hlediska dědičnosti, biometrie, fyziologických rozdílů mezi psy, vlky a kříženci. Dále by měly být sledovány otázky pozitivních a negativních podmíněných reflexů, dráždění a útlumových procesů, endogenní aktivity, sociálního chování a změn v životě zvířete.
Vzhledem k tomu, že projekt měl být realizován v několika chovatelských stanicích PS v ČR a SR, pplk. Předsedou se stal Ing. Karel Hartl, náčelník služební kynologie ps. František Rosík, který byl kynologem bratislavské brigády PS, zahájil projekt v roce 1957. Dne 26.05.1958 se v chovatelské stanici PS Libějovice narodili první kříženci po přijetí karpatských vlků BRITA, kteří pocházeli z obory Palota. na východním Slovensku psi NO CÉZAR z Březského háje. Z pěti narozených štěňat / 1 pes a 4 subbéři / byl k dalšímu křížení použit malý F1 BETY, který byl použit v CHS Libějovice a malý pes F1 BERTA, který byl převezen na Slovensko a používán v CHS PS Šamorín. Ostatní kříže zůstaly v ČR.
Z potomků BETY zůstalo několik vrhů generace F2 – F4. Dalším plemenem byla fena F2 BARKA / d. 03.03.1961/ a jejího syna F3 HRON /dc 03.12.1962/. V chovatelské stanici šamorín /později Malacky/ byla nakryta F1 BERTA NO HASO ze Šamorína, kde se 20.02.1960 narodila štěňata generace F2, OSA a OLA z PS a psi ODIN, OLD a ONYX z PS, kteří ve věku 19 let. měsíců byly převezeny zpět do Libějovic. Bez tohoto přemístění by další přechod v ČR nebyl možný.
OLD a ODIN z PS přispěli k rozšíření chovu i mezi prvními civilními chovateli z žita, p. Driml, Stehlík, Brožek, Beroušek, Sabo, Strnad, Merry, Dr. Kafka.
OSA z PS přispěla k oživení a rozšíření chovu v českých chovatelských stanicích prostřednictvím dcery CAPKA F3 / nar. 03.09.1961/, vnučky ANETA F4 / zemř. 02.09.1963/ a pravnučkou DURA F5 / nar. 14.06.1965/. Pan Kincl přispěl k rozšíření odchovů OSY z PS v civilních chovatelských stanicích v ČR.
Po jednom vrhu v ČR se fena F2 OSA z PS vrátila do bratislavské brigády PS. Z 66 psů a 40 psů se chovu zúčastnila KAČA F3 / de 06.11.1962/ prostřednictvím dcery TIRA F4 /nar.03.03.1966/ a syna GRINA F4 / nar.30.07. 1968/.
Druhá linie vznikla spojením BRITA Carpathian Wolves a NO KURT z Václava. Štěňata F1 se narodila 21.05.1960 v Libějovicích / 4 psi a 2 doss/. Pes BIKAR F1 byl na žádost p. Rosík ve věku dvou měsíců přešel do chovatelské stanice ps na Slovensku. V Malackách nakryl dva NO ONDA z PS a NO NINA z PS.
Experiment byl ukončen v roce 1965 a potvrdil, že většina kříženců byla předurčena k dalšímu chovu. Již u prvních kříženců byl ověřen jejich výkon a socializace mezi lidmi, a proto již v roce 1966 bylo po psovi F2 ODIN přiděleno 16 jedinců a 18 jedinců k civilním chovatelům. Registrace těchto jedinců do civilní evidence plemenné knihy však byla zamítnuta.
Další křížení bylo v policejní chovatelské stanici v Bhooru v roce 1968, kde karpatský vlk ARGO pářil no ASTA od SNB. Z prvního průchodu byla vybrána do dalšího chovu fena F1 URA SNB. Toto bylo opakovaně odmítnuto NO AJAX von Altenplen. Z prvního pasování byl pes F2 INK od SNB vybrán do dalšího chovu a byl s matkou URA SNB převezen do CHS PS v Libějovicích. Zde se připuštění opakovalo a z vrhu byla odebrána fena F2 BARA z PS.
V dalším chovu tohoto křížení byly uplatněny INK ze SNB a BARA z PS, které si vyžádal pan František Rosík a přemístili je z Libějovic do CHS PS Malacky, čímž se zabránilo jejich zničení.
V srpnu 1968 došlo ke změně na postu náčelníka PS a v dalších chovatelských stanicích PS v ČR byl ukončen chov kříženců. Několik obětavých civilních chovatelů, kteří pokračovali v chovu v ČR, pod vlivem vnějších podmínek ztratilo potřebnou podporu a jejich chov se přestal ztrácet. Po roce 1971 došlo v ČR k úplnému upražení šlechtění kříženců. Chov byl obnoven až 11.08.1981, kdy mr. Vladimír Mádla z Kolína nad Rýnem provedl vrh po ZILCE z PS, která byla odchována v chovatelské stanici ps na Slovensku. Zde byli kříženci využíváni jako služební psi na oddělení PS.
Kynologem bratislavské brigády PS byl mjr. Františka Rosíka, pro kterého se chov čs. vlků stal celoživotním posláním a proto jeho zásluhy vytvořily podmínky pro pokračování chovu i v 70. letech 20. století. Kolem chovatelské stanice PS v Malackách se v tomto období podařilo soustředit okruh služebních i civilních chovatelů a tím v podstatě zajistit chovatelskou základnu umožňující zkvalitnit výběr jedinců pro další chov.
V roce 1974 vstoupil do populace třetí karpatský vlk SHARIK. Z připuštění feny F3 XELA z PS vzešli potomci, kteří se přihlásili do chovu prostřednictvím psa XAVAN z PS, přes syny REP z PS, CIRUS z PS a vnuka BREST z PS. jejichž potomci byli vzděláváni v civilním prostředí. Chovatelé ze Slovenska věřili v dobré vlastnosti nově vzniklého plemene. Pp. podílela na chovu ČSV v civilních chovatelských stanicích. Předsedou se stal Ing. Sopúch, Beleš, Dr.Švec, Klčo, Fuska, Budinský, Blaho, Richnovský, Pipáš, Szalay, ale i chovatelé z Čech a Moravy p. Mádle, Smrčka, Šimáčková, Čížek a další. Díky chovatelské stanici ps na Slovensku všechna žijící zvířata pocházela ze Slovenska. Tato dostatečně velká zvířecí populace umožnila naplnit dlouholeté úsilí chovatelů a chovatelů - založení klubu.
Dne 20.03.1982 založil František Rosík na schůzi v Brně Klub chovatelů československých vlčat /KCHČSV/ k dokončení chovu nově vznikajícího plemene. Dne 02.04.1982 potvrdil Federální výbor svazů chovatelů ČSR pod vedením pana Mikuláše Račkaje, předsedy Ústředního výboru slovenského svazu chovatelů založení národního klubu se sídlem v Praze a pobočky v r. Bratislava.
Hlavním cílem po založení klubu bylo pokračovat v chovu ČSV a zajistit, aby pro své dobré vlastnosti zděděné po karpatském vlku a NO byl zařazen mezi plemena uznaná FCI. Od vzniku ČCHČSV vedl ČSCH plemennou knihu ČSCH do 1. 1. 1991, poté od 1. 1. 1991 do 31. 3. 1992 byly provedeny zápisy p. Husárová s dcerou. Od 1. 4. 1992 do 31. 12. 1992 prováděl zápisy do plemenné knihy pan František Rosík.
Koncom roka 1982 skupina chovateľov z Čiech presadzovala požadavek zaradenia dalších vlků do chovu. Pod zámienkou zachovať prirodzenú štruktúru populácie, zabrániť erózii genofondu a snížit mieru príbuzenskej plemenitby sa v Čechách už po ukončení medzidruhového kríženia pristúpilo k novému kríženiu, spojeniu NO BOJAR – a von Schottentrof s karpatskou vlčicou LEJDY ze ZOO Hluboká, které bylo opět v chovateľské stanici PS v Libějoviciach v roku 1983. Vybratý pes z tohto spojenia F1 KAZAN z PS byl podle dostupných záznamů tri krát použitý v plemenitbe. Toto kríženie bylo učiněné bez súhlasu klubu a podle dostupných informací nebylo přínosem.
Prvý chovný zvod a bonitácia ČSV sa uskutečnili v listopadu 1982 v areálu Zochovej chaty v Malých Karpatoch. Podklady k žádostem o predbežné uznanie ČSV byly připraveny ve spolupráci s Ústrednou odbornou komisi chovateľov psov ČSCH. Záverečné znenie štandardu ČSV, zpracované v Bratislave, komisia FCI potvrdí k schváleniu na jednání v Helsinkách dne 13.06.1989. Štandard bol schválený pod číslem 332. Poďakovanie patrí vtedajšiemu československému zástupcovi v FCI RNDr. Petrovi Dvořákovi. ČSV bol zaradený do 1. skupiny plemien v klasifikaci FCI na zkušební desetileté období.
V roku 1993 došlo k rozdělení ČSFR na dva samostatné státy, Českou a Slovenskou republiku. Zmluvou medzi Českomoravskou kynologickou úniou a Slovenskou kynologickou jednotou dne 04.07.1993 v Brně bylo potvrzeno, že názov plemena zůstává Československý vlčiak, krajina pôvodu – Československo a garantom plemene ČSV v FCI je Slovenská republika SKJ.
Koncom roku 1998 vypracovala komisi KCHČSV SR / s. F. Rosík, Doc.Ing. E. Kollárová, CSc., RNDr. M. Glosová / podklady k žádosti o konečné uznání plemena z materiálů, které získaly ze všech zemí, v nichž se ČSV choval.
SKJ podala žádost a na valné hromadě v Mexiku dne 01.06.1999 byl předložený návrh schválen, čímž byla potvrzena životaschopnost ČSV, ale i pracovní nadšení slovenských kynologů a chovatelů. Prezident SKJ Ing. Tuto funkci v FCI zaujal Štefan Štefík.
Díky panu Františku Rosíkovi ze Slovenska se mnoho kynologů, chovatelů a funkcionářů Slovenské a České republiky zasloužilo o naplnění záměru vyšlechtit nové plemeno – československé vlky.
(c) Klub KCH CSV SK
.jpg)
(1981) Pohraničná stráž